2.
červenec, Iwakuni
Milý Haruhiro,
děkuju mockrát za
pozvání na společně strávené dva týdny prázdnin ve Tvém městě. Bylo pro mě dost
těžké přemluvit mamku, aby mě pustila, až moc se o mě bojí. Nakonec ale
souhlasila pod podmínkou, že mě budeš se svojí mamkou čekat na nádraží, což
jste ale stejně chtěli udělat. Jste super!
Celá tahle záležitost
s válkou mě děsně štve. Zajímalo by mě, jaké by to bylo, kdyby nebyla. Co
myslíš?
Měj se fajn a
pozdravuj doma!
Tvoje kamarádka Akiko
11.
červenec, Iwakuni
Drahý Haruhiro,
děkuju za rychlou
odpověď! Občas mě překvapuje, že pošta stále ještě takhle dobře funguje. Mimochodem
naprosto s Tebou souhlasím. Jen myslím a doufám, že ta válka nebude trvat
tak dlouho, jak říkáš Ty.
Vím, že vlastně nemá
cenu odepisovat, protože tenhle dopis k Tobě určitě dorazí později, než
přijedu já. Ale nemůžu si pomoct. Mám takovou radost, že nám tenhle plán vyšel
a už za 3 dny můžu doopravdy přijet! Dokonce mám i sbalený svůj kufr. Docela
dlouho jsem se rozhodovala, které hračky si s sebou vzít. A které knížky
Ti přivézt na půjčení. Možná to ještě během těch pár dní přerovnám.
Zato vím, kterou
knížku si vezmu na těch pár hodin do vlaku. Také si s sebou vezmu skicák a
budu si kreslit. Pak mi řekneš, co si o tom myslíš.
Doufám, že se máš
dobře a těšíš se na mě tak jako já na Tebe!
Tvoje téměř
návštěvnice Akiko
29.
červenec, Iwakuni
Můj milý Haruhiro,
původně jsem Ti
chtěla začít psát dopis na poděkování již ve vlaku na cestě zpátky domů, ale
byla jsem tak fajnově unavená, že jsem jen vzpomínala, kolik srandy jsme si
užili a nechala se drncáním ukolébat téměř ke spánku. Ale neboj, svojí stanici
jsem nezaspala!
Mamka byla moc ráda,
že mě vidí a že celá tahle cesta dobře dopadla. Samozřejmě, že se mi po ní taky
stýskalo, ale také jsem si hned začala uvědomovat, jak mi chybíš Ty. A že si
zas nebudu mít dlouho pořádně s kým hrát. Ne tak dobře, jako jsme si hráli
spolu. Byla to strašná sranda. Obzvlášť mě bavily Tvoje objevitelské hry.
Myslím, že Tvoje město je doopravdy pěkné a hlavně hodně zajímavé, i když je
tam teď všude plno vojáků a tak. Ale kde nejsou, že jo?
Doopravdy moc mi
chybíš. Tak mě napadlo, co kdybys během srpna přijel na návštěvu? Moje mamka by
Tě jistě moc ráda poznala. Snad to Tvoje mamka dovolí, když moje mě pustila. A
to jsem holka.
Odepiš co nejdřív, co
si o tom nápadu myslíš!
Poděkuj za mě ještě
jednou Tvé skvělé mamce a vyřiď, že mi chybíte. Mějte se dobře!
Tvoje věrná kamarádka
Akiko
6.
srpen, Iwakuni
Drahý Haruhiro,
doufám, že Ti přišel
můj dopis, který jsem posílala, když jsem dorazila domů. Ve zkratce: děkovala
jsem Ti v něm za naprosto super dva týdny prázdnin a pozvala jsem Tě na
návštěvu k nám.
Moje město sice není
tak velké jako to, na jehož okraji žiješ Ty, ale myslím, že by se Ti tu mohlo
líbit. Snad nám někdy mamka dovolí jít se kouknout do přístavu a hrát si u
moře. Dej mi vědět, jestli bys měl během příštích pár týdnů čas a kdy bys mohl
přijet. My se nikam v srpnu nechystáme, kam taky, že jo.
Přerušila jsem na
chvíli psaní kvůli snídani a zrovna, když jsem jí dojedla, stalo se asi něco
moc zlého. Omluv, že mám najednou ošklivé písmo, klepe se mi ruka. Slyšela jsem
ten nejdivnější a nejstrašnější zvuk v životě a mamka mě zavolala na
zahradu. Možná se mi to zdálo, protože jsem z toho ještě teď vyklepaná,
ale země se dost silně chvěla. Doteď se snažím pochopit, co jsme to viděly za
podivná oblaka kouře. Nevím, co se tam u Tebe stalo, ale moc se o Tebe bojím.
Odepiš prosím co nejdřív, že jsi v pořádku!
Tvoje Akiko
