texty staré Číny
Lao C'
Kniha o Cestě a její Síle
Tao co se dá povědět
už není to Tao
Jméno co se dá jmenovat
už není to jméno -
nebo:
v nebytí jména je počátek nebe a země
a bytí jména je matka všech věcí -
proto:
nahlédnem do jeho tajemství
když o ně nestojíme
a zhlédneme jenom vnějšek
když se po něm pídíme
...
Tao je nádoba
jež prázdná
je nevyčerpatelná
aniž je třeba ji kdykoli znovu naplnit
tak širá a tak hluboká
jak byla by rodičem veškerých věcí:
v ní všechno ostré se udělá hladké
a všechno těžké se udělá lehké
a všechno slepé tu prohlédne
a všechno složité se zjednoduší -
tu chladnou jako věčnost
nevím, kdo ji kdy zrodil a kde!
...
Naplňujeme to, co držíme
ač by bylo lépe to nechat být:
brousíme špice
ač je nemůžem nadlouho uchovat ostré
plníme domy zlatem a drahokamy
ač nikdo je nedokáže uhlídat
Nestoudný v zámožnosti a v postavení
sám na sebe svolává pohromu
po skončeném díle
sám odcházej -
neboť to je Cesta nebe!
Čuang-C'
Svobodná šťastná pouť
Byl tu počátek. A byl tu počátek toho stavu, kdy ještě nebyl počátek. A byl tu počátek toho počátku toho stavu, kdy tu ještě nebyl počátek. Je tu bytí. A jest tu nebytí. A je tu ten stav před začátkem nebytí. A je tu ten stav předcházející onen stav, kdy ještě nezačalo nebytí. Najednou to bylo nebytí, jenže my nevíme; co to znamená, že zde bylo nebytí: bytí či nebytí?
Konečně, právě teď jsem cosi řekl. Jenže nevíme, zda výsledkem toho, že jsem cosi řekl, je to, že bylo něco řečeno nebo vlastně nebylo řečeno vůbec nic.
Kniha o Cestě a její Síle
Tao co se dá povědět
už není to Tao
Jméno co se dá jmenovat
už není to jméno -
nebo:
v nebytí jména je počátek nebe a země
a bytí jména je matka všech věcí -
proto:
nahlédnem do jeho tajemství
když o ně nestojíme
a zhlédneme jenom vnějšek
když se po něm pídíme
...
Tao je nádoba
jež prázdná
je nevyčerpatelná
aniž je třeba ji kdykoli znovu naplnit
tak širá a tak hluboká
jak byla by rodičem veškerých věcí:
v ní všechno ostré se udělá hladké
a všechno těžké se udělá lehké
a všechno slepé tu prohlédne
a všechno složité se zjednoduší -
tu chladnou jako věčnost
nevím, kdo ji kdy zrodil a kde!
...
Naplňujeme to, co držíme
ač by bylo lépe to nechat být:
brousíme špice
ač je nemůžem nadlouho uchovat ostré
plníme domy zlatem a drahokamy
ač nikdo je nedokáže uhlídat
Nestoudný v zámožnosti a v postavení
sám na sebe svolává pohromu
po skončeném díle
sám odcházej -
neboť to je Cesta nebe!
Čuang-C'
Svobodná šťastná pouť
Byl tu počátek. A byl tu počátek toho stavu, kdy ještě nebyl počátek. A byl tu počátek toho počátku toho stavu, kdy tu ještě nebyl počátek. Je tu bytí. A jest tu nebytí. A je tu ten stav před začátkem nebytí. A je tu ten stav předcházející onen stav, kdy ještě nezačalo nebytí. Najednou to bylo nebytí, jenže my nevíme; co to znamená, že zde bylo nebytí: bytí či nebytí?
Konečně, právě teď jsem cosi řekl. Jenže nevíme, zda výsledkem toho, že jsem cosi řekl, je to, že bylo něco řečeno nebo vlastně nebylo řečeno vůbec nic.
