TAO //

Kuo Siang

Nejenže nebytí se nemůže státi bytím, ani bytí se nemůže státi nebytím. A i když se bytí dovede tisícerým způsobem měnit, v nebytí se změnit nemůže. A tak se také nemůže stát, aby nebylo bytí. A bytí trvá věčně!

...

Protože žijeme s lidmi, nemůžeme se od nich odloučit. Jenže svět lidí se neustále mění, každé pokolení se od ostatních liší, a tak jen ti, kdož nemají předsudečných mínění a netrvají na svých já, mohou sledovat všechny proměny a nikdy netrpí!

Lie-C'

Jang Ču řekl: "Juan Sien zchudl ve státě Lu. C'Kung zbohatl ve státě Wej. Juan Sienovi zničila chudoba život. Bohatství otrávilo život C'Kungovi." 

Z čehož plyne, že se nedá ani chudnout ani bohatnout. Co se tedy má? - Pravím: má se žít v radosti, má se žít v bezstarostnosti. Ten, kdo se umí radovat ze života, nebývá chudý, ten, kdo umí žít bezstarostně, nezbohatne!

TAO /

texty staré Číny

Lao C'  
Kniha o Cestě a její Síle


Tao co se dá povědět
už není to Tao
Jméno co se dá jmenovat
už není to jméno -
nebo:
v nebytí jména je počátek nebe a země
a bytí jména je matka všech věcí -
proto:
nahlédnem do jeho tajemství
když o ně nestojíme
a zhlédneme jenom vnějšek
když se po něm pídíme
...
Tao je nádoba
jež prázdná
je nevyčerpatelná
aniž je třeba ji kdykoli znovu naplnit
tak širá a tak hluboká
jak byla by rodičem veškerých věcí:
v ní všechno ostré se udělá hladké
a všechno těžké se udělá lehké
a všechno slepé tu prohlédne
a všechno složité se zjednoduší -
tu chladnou jako věčnost
nevím, kdo ji kdy zrodil a kde!
...
 Naplňujeme to, co držíme
ač by bylo lépe to nechat být:
brousíme špice
ač je nemůžem nadlouho uchovat ostré
plníme domy zlatem a drahokamy
ač nikdo je nedokáže uhlídat
Nestoudný v zámožnosti a v postavení
sám na sebe svolává pohromu
po skončeném díle
sám odcházej -
neboť to je Cesta nebe!

Čuang-C'
Svobodná šťastná pouť


Byl tu počátek. A byl tu počátek toho stavu, kdy ještě nebyl počátek. A byl tu počátek toho počátku toho stavu, kdy tu ještě nebyl počátek. Je tu bytí. A jest tu nebytí. A je tu ten stav před začátkem nebytí. A je tu ten stav předcházející onen stav, kdy ještě nezačalo nebytí. Najednou to bylo nebytí, jenže my nevíme; co to znamená, že zde bylo nebytí: bytí či nebytí?
Konečně, právě teď jsem cosi řekl. Jenže nevíme, zda výsledkem toho, že jsem cosi řekl, je to, že bylo něco řečeno nebo vlastně nebylo řečeno vůbec nic.

Na co pomyslíte

...když se řekne "Noc"?

Vyšla na rozvrzanou verandu, lehce pokrytou sněhem. Pozorovala okolí šlápot, které bosýma nohama udělala. Sníh se při svitu měsíce třpytil, ale zcela jinak než ve dne. Pomalu zvedla hlavu a zahleděla se na podobně zářící hvězdy.
Sem tam jí do dychtivých očí spadla sněhová vločka. Vydechla a pozorovala páru dechu, jak se rozplývá ve tmě. Roztřeseně si sedla na schod. Vnímala chlad, ale byla u vytržení. Nezáleželo jí na faktu, že možná nastydne, jak jí vždy maminka připomínala. Na moment jako tento se těšívá celý rok. Nic jí nepřipadá krásnější, než se dívat a poslouchat, jak v noci sněží.